klapka, -y ž. (2. mn. -pek) (z něm.) 1. něco poklápějícího, zprav. pohyblivá destička sloužící k zavírání něčeho: trumpeta s k-mi; k. u pumpy; k. špehýrky; stisknout tajnou klapku; tech. potrubní uzávěrka: škrticí k.; kouřová k.; sděl. tech. destička návěstního relé oznamující změnou své polohy volání z příslušného okruhu (vedení) 2. chránítko přiklápějící se na uši, zhotovené z látky n. z kůže; stínítko na oči (zprav. u koní): čepice s k-mi na uši, přes uši; koně měli na očích široké klapky; ♦ mít klapky na očích, přen. nevidět, nechtít vidět skutečnost; být zaslepený; dát někomu klapky na oči, přen. nedovolit mu volně, nezaujatě pozorovat 3. ob. oční víčko: oči byly zakryty k-mi; klapky s dlouhými řasami (Bass); dívat se zpod klapek, zpod klapky mračit se; → zdrob. klapečka, -y ž.