klasický příd. (z lat.) 1. vytvořený klasikem (klasiky), vynikajícím a obecně uznávaným umělcem n. vědcem (vynikajícími umělci n. vědci): k-á díla naší literatury; k-á díla marxismu-leninismu; k-á hudba formálně dokonalá, ustálená z období na sklonku 18. a počátku 19. stol. 2. vztahující se k starým Řekům a Římanům: k-é národy antické; k-čtí básníci; k-é jazyky stará řečtina a stará latina 3. zabývající se studiem jazyka a literatury starých Řeků a Římanů: k-á filologie; k-é gymnasium 4. mající za vzor staré řecké a římské umění, vytvořený v jeho duchu; klasicistický: k. sloh, styl; k-á socha; Čelakovského tvorba k-á a romantická 5. dokonalý, vzorný, příznačný: k-á stavební konstrukce; k-á země imperialismu; hovor. k. příklad něčeho 6. obvyklý a osvědčený dříve, v době před posledními vynálezy ap.: šaty z k-ého materiálu (tj. z vlny, hedvábí ap., ne ze silonu ap.); k-é zbraně (ne např. jaderné) konvenční 3; → přísl. klasicky: byl k. vzdělán; k. pravidelný obličej; k. něco formulovat; → podst. klasickost, klasičnost, -i ž. klasický ráz, klasická povaha; dokonalost: k. umění; k. v literatuře; požadavek k-i