kleště, -í ž. pomn. 1. rozvírací nástroj k uchopování, ohýbání n. štípání předmětů, jehož základem jsou dvě zkřížené kovové tyče (ramena) kloubově spojené: svírat železo nad kovadlinou k-mi; tahat hřebík ze zdi k-mi; drát držený v kleštích; mít srdce jako v kleštích stísněné; přen. sevřít nepřítele, město ap. do kleští obchvatným úderem ze dvou stran; ♦ octnout se, být v kleštích v tísnivé situaci, v úzkých; dostat se do kleští; vzít někoho do kleští uvést do tísnivé situace, do úzkých (např. při vyšetřování); odb. štípací, děrovací, píchací k.; kombinované k.; k. na plech, plombovací k.; zdvíhací k. (nůžky) na kámen; med. k. na trhání zubů; chirurgické, porodnické k. 2. věc vzhledem kleště připomínající: fyz. k. turmalínové druh optických přístrojů; stav. k. klenbové, trámové; k. tesařské kleštiny; zední k. táhla k zesílení zdí, kleneb ap., svory 3. (kdysi) druh mučidel: dát odsouzence do kleští 4. zeměd. prostřední řezáky v horní a dolní čelisti domácích zvířat: klíšťky; → zdrob. k 1 kleštičky, -ček, klíšťky, -těk ž. pomn.: kleštičky na proštipování jízdenek, klíšťky na cukr; hodinářské, chirurgické klíšťky