klec, -e ž. 1. schránka n. ohrada uzavřená i nahoře, tvořená mřížemi ap. a určená pro chov ptáků n. zvěře v zajetí: drátěná k.; železná k.; k. na kanára; zavěsit k. s papouškem na zeď; zavřete ptáka třebas do zlaté klece, les mu bude přece milejší (Něm.); k. pro opice (ve zvěřinci); lev v kleci; mít ptáčka v kleci, přen. vyzrát na někoho; sedí jako ptáček v kleci tiše; byt jako k. (čast. jako klícka) málo prostorný, těsný n. řidč. též pěkně upravený; být někde jako v kleci nemít možnost volného pohybu; přen. něco omezujícího, tísnivého: k. města (v protikladu k volné přírodě); k. manželství; k. nesvobody; arg. být v kleci devět měsíců uvězněn 2. zařízení podobné kleci: k. výtahu; těžná k.; sjíždět klecí do šachty; stav. visuté lešení; stroj. k. kuličkového ložiska; zbož. otevřená bedna na ovoce a zeleninu: k. na ovoce, zeleninu; → zdrob. klícka, -y ž.: k. s kanárem; byt, stavení jako k. pěkně upravené, útulné n. málo prostorné, těsné