klenba, -y ž. (2. mn. -neb) 1. oblouková stropní konstrukce sestavená z malých částí (z cihel, kamene); klenutí: k. hradní síně, chrámu; stará k. průjezdu; k. síně spočívá na opěrných pilířích; stav. k. křížová, valená, gotická; k. mostní, tunelová ap. *2. klenutá místnost: obecenstvo navrací se do těsných začazených nízkých kleneb (Herrm.) 3. věc nějak klenbu připomínající: k. čela; pod klenbou starých stromů pod rozložitými větvemi; k. nebes, oblohy; k. houslí klenuti, vydutí desky; anat. k. lebeční; k. nožní; k. bránice; geol. tektonický útvar, u něhož zapadají vrstvy od středu na vnější strany, dóm; → zdrob. klenbička, -y ž.