klenot (†klénot, Koll., Čel., Pal., Něm., Čech, Wint., Zey. aj.), -u m. (6. j. -u) 1. cenný předmět zhotovený z drahých kovů n. kamenů; šperk, skvost: starožitné k-y rodové; nosit k-y; korunovační k-y 2. hist. vrchní ozdoba přílbice jako součást úplného erbu 3. expr. vzácný n. milý předmět n. osoba; poklad, skvost: chrám je k. stavebnictví; kuchař závodní jídelny je k. mezi kuchaři; → expr. zdrob. klenotek (*klenůtek, Lit. nov.), -tku m. (6. mn. -tcích)