klepnouti dok. (min. -pl, trp. -pnut) 1. ke klepati 1, 2; ťuknout: k. holí o zem; k. prstem na okno; tužka klepla o podlahu; k. na klávesu; – k. souseda (na rameno) klepnutím na něco upozornit; k. někoho přes prsty mírně uhodit; přen. pokárat, zpražit; expr. zasáhnout, praštit: kulka klepla vojáka; k. někoho sekyrou, přen. zabít; klepne tě mrtvice (ob.) ranní; neos. kleplo ho to 2. (co; do čeho) vykonat něj. činnost spojenou s lehkým úderem: k. tón na klavír zahrát; expr. neumí k. do stroje neumí nic napsat strojem; nemá do čeho k. je bez práce; k. ústy promluvit 3. klepnout si řidč. expr. (o čem) popovídat si, poklepat si, sklepnout si: k. si s přáteli o sportovních novinkách ○ předp. v. klepati