klestiti ned. (3. mn. -í, rozk. klesť, -ti, trp. -štěn, -stěn) (co) 1. osekávat, ořezávat (dřeviny), oklešťovat: k. stromy, keře; k. řípu okrajovat chrást 2. kniž. razit, prorážet, proklešťovat (cestu, dráhu): namáhavě si klestil cestu houštinou prosekával si; přen. k. cesty pokroku; nový umělecký směr, názor si klestí cestu 3. též kleštiti (koho, co) zbavovat pohlavních žláz; vyklešťovat, kastrovat: k. vepře ○ předp. o-, pro-, pře-, vy-, za-; → nás. klestívati (o) bez předp.