kletba, -y ž. (2. mn. -teb) 1. zlořečení, prokletí: svolávat kletby na někoho; vyprovázet někoho s kletbou 2. zlý osud; zlý úděl: být pronásledován kletbou; nesvornost, toť naše k.; k. minulosti; → expr. zdrob. *kletbička, -y ž. (F. S. Proch.)