kličkovati ned. 1. náhle měnit směr pohybu uskakováním, uhýbáním n. oblouky (zprav. na oklamání): zajíc kličkuje; hráč s míčem kličkuje; přen. okolkovat, uhýbat, nejednat přímo, vytáčet se: k. v řeči, v chování; taktické, chytrácké kličkování 2. zeměd. (o ječmeni) ohýbat zralé klasy k zemi; háčkovat: ječmen už kličkuje 3. (~; co) stehovat volnými, v kličkách ponechanými stehy: k. šev ○ předp. o-, pro-, vy-, za-