klid, -u m. (6. j. -u) 1. stav nehybnosti, nečinnosti, odpočinku (op. pohyb): zůstat (ležet) v klidu; polední k.; nedělní, sváteční k.; práv. den pracovního klidu zákonným předpisem určený den všeobecného odpočinku od práce; k. řízení zastavení postupu soudního řízení z návrhu účastníků n. pro jejich nečinnost; fyz. těleso v klidu neměnící polohu (op. v pohybu); těl. cvičení na kruzích v klidu (op. v hupu); voj. k. zbraní dočasné zastavení bojové činnosti, příměří; v pojištovnictví uvést pojistku do klidu na čas ji zastavit 2. stav nerušenosti; pokoj, ticho (op. neklid, ruch): mít k. k práci; zachovávat, rušit k.; k. lesa; idylický k. venkova, žít v klidu a míru; ohrožovat veřejný k. a pořádek; mít od někoho, od něčeho k. nebýt obtěžován, rušen 3. stav nevzrušenosti; rozvážnost, chladnokrevnost (op. rozčilení, vzrušenost): zachovat v každé situaci k.; ledový k.; hovořit s klidem; ztratit (při zkoušce) k.; být přiveden z klidu; jednat s klidem Angličana (hovor.); vynikat stoickým klidem; epický k. nezúčastněnost a nevzrušenost vyprávění; hovor. s klidem něco udělat jako samozřejmost, bez ostychu, bez ohledu; → expr. zdrob. *klideček, -čku m.