kliditi ned. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. poněk. zast. (co) sklízet: k. úrodu; k. úspěch, nevděk ap. docházet úspěchu, nevděku ap.; a chceš-li klidit pustý smích, zde růže sázet radím (Ner.); ♦ kdo seje vítr, klidí bouři (přísloví) †2. uklízet: k. před posvícením (Svět.); — kliditi se ned. expr. 1. jít pryč; táhnout (zhrub.); zprav. v rozk. kliď se!, klidte se odtud!; hned se mi kliďte z domu! 2. zvolna, zvl. plíživě se vzdalovat, odcházet: tančící páry se po posledním kousku pomalu klidily z tančírny; zbitý pes se klidil do boudy ○ předp. od-, od- se, po-, s-, u- (dou-), vy-, vy- se; → nás. klidívati, klidívati se (o) bez předp.