klidný příd. 1. neprojevující se pohybem: k-á hladina rybníka nehybná; k-á poloha; k-é pohyby stařenky pomalé 2. tichý, pokojný, nehlučný: k-é prostředí; k-é město; k-é hry dětí; k-á práce 3. nevzrušený n. nepodléhající vzrušení: být, zůstat vždy k., kliden; k. člověk; k-á povaha; čím je starší, tím je klidnější; k-é vystoupení řečníka, k-á odpověď; k. tón; k. úsměv; k-á doba nepřinášející rozrušení; k-á schůze; k. život, k. průběh; nemocný strávil k-ou noc; s klidnou myslí bez obav; mít k-é svědomí nemusit si nic vyčítat; — zpodst. *klidno, -a s. klid: křišťálové k. na horách (K. Čap.); → přísl. klidně: k. sedět, stát; k. pracovat pomalu; – k. si hrát; – říci něco k. bez rozčilení; k. jednat; k. žít; hledět do budoucnosti k. bez obav; hovor. můžeš se k. spolehnout; k. si to vzal; k. to udělal bez ostychu, bez ohledu, s klidem (hovor.); to se mohlo k. stát snadno, lehko; klidno: je k.; na moři bylo k.; → podst. klidnost, -i ž.: jednat s nelíčenou k-í s klidem