klobouk, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. (u mužů) pokrývka hlavy s okrajem, (u žen) jakákoli tužší pokrývka hlavy: dýnko a střecha k-u; měkký, tvrdý k.; plstěný, slaměný k.; zelený myslivecký k.; smeknout, nasadit si, narazit si k.; k. dolů smekni, smekněte, přen. (též k. dolů před někým) všechna čest (jemu); dát si k. na stranu, přen. netrápit se, nic si z toho nedělat; kardinálský k., přen. kardinálská hodnost; ♦ mít pod k-em být podnapilý n. být chytrý; držet něco pod k-em (čast. pod pokličkou) tajit; dostat něco pod jeden k. sjednotit, srovnat; expr. dejte si to za k. nemá to cenu, není to nic platné; někomu straší pod k-em jedná nerozumně, pošetile 2. věc něčím (zprav. oblým tvarem n. umístěním navrchu něčeho) klobouk připomínající: k. u lampy (petrolejové) stínidlo; plechový k. nad kovářskou výhní; k. hutní pece; k. na vrchu mandele; zast. k. cukru homole; bot. hořejší část plodnice rouškatých hub; horn. železný k. oxidované části rudných ložisek, zprav. hnědě zbarvené, vycházející na povrch zemský; → zdrob. klobouček v. t.