klouzati (nář. klouhat) ned. (1. j. -žu, -zám, kniž. -ži, rozk. -zej, přech. přít. -zaje) 1. zř. též klouzati se být kluzký 1: bláto klouzalo pod nohama; tady to klouľe; dnes (se) to venku klouľe je kluzko, je náledí 2. zř. též klouzati se pohybovat se, jet (proti vlastní vůli) po něčem hladkém jako po ledě; smekat se, ujíždět: nohy (se) klouzaly po jehličí; nohy mi v blátě klouzaly na všechny strany; kola vozu při jízdě se svahu klouzala; hladká rukojeť klouže z rukou 3. lehce a rychle se pohybovat po povrchu něčeho: lodička klouže po hladině, pero po papíru; prsty kloužou po klávesách; světlo klouže po stěně; k. zrakem, pohledem po sále; přen. k. (v řeči) jen po povrchu problému nejít do hloubky; let. k. s letadlem letět klouzavým letem; ztrácet výšku v zatáčce vlivem přílišného naklonění; k. po křídle; klouzati se (*klouzati) ned. jezdit sem a tam po hladké ploše (zprav. po ledě a pro zábavu): k. se na ledě; k. na kluzišti; zhrub. můžeš se jít k. nepotřebujeme tě, máš po všem ○ předp. pro-, pře-, s-, s- se, u-, v-, vy-; nás. klouzávati, klouzávati se; dok. klouznouti