klovati, klobati (ob. klubat, zř. kluvati) ned. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej, přech. přít. -aje) 1. (co) (o ptácích) zobákem sbírat n. chytat: slepice klove zrní 2. (kam, koho, co) (o ptácích) zobákem tlouci, sekat, zatínat zobák do něčeho; klofat: k. na okno; k. do větve; k. někoho (do nohy); 3. řidč. expr. (do čeho) dotýkat se něčeho, narážet na něco něčím ostrým, zašpičatělým; ťukat, klepat, šťouchat: k. motykou do pařezu; — klovati se, klobati se(ob. klubat se) ned. (o ptačích mláďatech) dostávat se z vejce; proklovávat se, líhnout se: kuřátka se už klovají; přen. expr. loket se klove (čast. ob. se klube) z rukávu rukáv na lokti děraví; díra na koleně se klove (čast. ob. se klube); nápad se kloval v hlavě vznikal; nemoc se pomalu klube začíná se projevovat ○ předp. na-, o-, po-, pro-, pro- se, roz-, u-, vy-, za-; → nás. klovávati, klobávati ○ předp. v. klovati; — dok. klovnouti, klobnouti