kluzký příd. (2. st. -zčí) 1. klouzavě n. sliznatě hladký; smekavý: k-á silnice; k. kámen; k. had; k-á dráha divadelní; k-á cesta politická nejistá, nebezpečná; k. jako úhoř lstivý, úskočný, prohnaný 2. oplzlý, nemravný, necudný, nestydatý, obscénní, lascívní: k. vtip; k-á řeč, představa; — zpodst. kluzko, -a s. náledí: velké k.; → přísl. kluzko: dnes je k.; *kluzce: svah k. zrádný (Krásn.); → podst. kluzkost v. t.