kmenový příd. 1. vztahující se ke kmeni (ve význ. 1-5): k-é dříví; – k-é jazyky; – k-á šlechta; k-á rozdrobenost; jaz. k-á hláska, slabika v kmeni slova; k-á přípona kmenotvorná; k-á složenina jejíž první část je slovo v podobě kmene (např. listonoš, červenobílý) 2. tvořící kmen (ve význ. 6); základní, hlavní: k-é osazenstvo; k. stav pracovníků kádrový; k. ústav; k-á hra divadla; k-í odběratelé novin, k-í hosté v hostinci stálí; peněž. k. kapitál; k. vklad; podn. hosp., úč. k-é jmění (podniku ap.) z něhož smí být spotřebován jen výnos; úř. k. list (v přídělovém systému za 2. světové války a v prvních letech po válce) průkaz pro domácnost; zeměd. k-á stáda; mysl. k. stav zvěře základní početní stav chovné zvěře; → přísl. kmenově: chápat službu národu k.; – k. příslušet k biologické fakultě; → podst. *kmenovost, -i ž.