kmotr, -a m. (kmotra v. t.) 1. círk. zástupce dítěte při křtu n. při biřmování: být kmotrem; jít někomu za kmotra, poněk. zast. stát kmotrem, za kmotra; přen. byl kmotrem proklamovaných zásad podporovatelem 2. poněk. zast. jednotlivec n. kolektiv, který převzal nad něčím n. nad někým záštitu, ochranu n. pomoc; patron, protektor: slezské školy získaly desítky kmotrů; výrobní, technický k. závodu; k. (čast. kmotra) praporu čestný funkcionář při svěcení praporu 3. starší venkovan, soused (dř. časté zejm. v přátelském oslovení): veselý, bodrý k.; pane kmotře!; ♦ ob. pro kmotra Příhodu (čast. strýčka) pro nahodilou příležitost 4. hanl. o neobratném, nespolečenském n. přihlouplém člověku; nešika, nemotora: jsou to ale kmotři!; nech toho, ty kmotře!; k. čepička, k. punčocha bázlivec; → expr. zdrob. kmotříček v. t., kmotránek, -nka (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích), kmotřík, -a (6. mn. -cích), kmotřínek, -nka (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích) m.