kníže, -te m., zast. s. (mn. knížata, -at s., zř. m.) 1. hist. náčelník kmene; panovník: český k.; Soběslav, selské k. (Klicp.); říšská knížata; v Cechách vládla (zř. vládli) knížata; přen. k. pekel, temnoty, podsvětí ďábel; kniž. k. poezie, Parnasu vynikající básník 2. hist. šlechtic vyššího stupně: shromáždění knížat, hrabat a baronů; k. pán, u knížete pána; ♦ žít, bydlit, vystupovat jako k. okázale, skvěle 3. círk. vysoký církevní hodnostář: k. arcibiskup; církevní knížata