knoflík, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) (z něm.) 1. předmět, zprav. okrouhlý, k zapínání n. ke spínání: rohový, perleťový, kovový, nitěný k.; přišít k.; zapnout na k.; manžetový k.; stiskací k. 2. věc podobná knoflíku: k. rozhlasového přístroje; k. zásuvky; k. zvonku, tahací harmoniky tlačítko; k. u dveří (místo kliky); k-y v dlažbě kovové kotouče vyznačující dovolený přechod přes ulici atd.; počítá k-y, na k-cích (zda má n. nemá něco udělat) rozhoduje se; → zdrob. knoflíček v. t.; — *knoflík, -a m. žert. malé dítě, malý člověk (Krásn.)