kočovný, řidč. kočovní příd. 1. měnící sídliště; nomádský: k-é (k-í) národy 2. často střídající bydliště, působiště: k-á divadelní společnost; k-í herec (Staš.); obch. k-á živnost; → přísl. kočovně; → podst. kočovnost, -i ž.