košile, -e ž. (2. mn. -il) 1. prádlo (nošené přímo na těle) kryjící trup: pánské k. s dlouhými n. krátkými rukávy; škrobit límce pánských košil; dámské trikotýnové k. s ramínky; popelínové, hedvábné, zefírové, silónové, flanelové k.; sportovní k.; noční k.; prát, žehlit k.; nařasení rukávu košil (lidových krojů); Svatební k. báseň Karla Jaromíra Erbena; ♦ připravit někoho o poslední k-i o všecko; chodit o jedné k-i být chudý; vzít si holku bez k. bez věna, chudou; bližší k. než kabát (pořek.) zájem vlastní jde před cizím; zvyk je železná k. (pořek.) těžko se překonává; černé k., přen. (italští) fašisté; hnědé k., přen. nacisté; hist. drátěná k. součást středověkého ochranného oděvu sestavená z drátěných kroužků 2. voj. vnitřní roura dělové hlavně 3. tech. (v slévárenství) vrstva hlíny, kterou se vytvoří model na jádru zhotoveném předem; → zdrob. (často expr.) košilka (nář. košulka), -y ž.: dětská k.; trikotýnová dámská k.; ♦ vyrostl už z dětské k-y nabyl zkušeností, nedělá již začátečnické chyby; expr. košilečka, košilička, košilenka (nář. košulenka), košilinka, -y ž.; — příd. košilkový: k. límeček; k-é hedvábí