kojiti ned. (3. mn. -í) 1. (~; koho, 4. p.) (o ženě) živit (dítě) mateřským mlékem: kojící matka; přestala své dítě k.; přen. kniž. byl kojen jinými ideály vyrůstal pod jejich vlivem †2. kniž. (co) pěstovat: k. v prsou nenávist (Lum.) 3. kniž. (co, co, koho čím) utěšovat, konejšit, uklidňovat: čas kojí bolest; k. bol slzami; k. se blahou nadějí ○ předp. do-, na-, od-, u- (pou-), z-; → nás. kojívati (o) bez předp.