kolébati, ob. kolíbat ned. (1. j. -ám, řidč. -u, rozk. -ej, přech. přít. -aje) 1. (koho, co; ~) mírným nakláněním ze strany na stranu někým, něčím pohybovat, zprav. v kolébce; ukolébávat, houpat: k. dítě, aby usnulo; navyknout dítě na kolébání; dát se k. vlnami; k. hlavou 2. jen kolébati kniž. (koho, 4. p.) uklidňovat, utišovat, konejšit: (dívky) kolébaly duše svoje v kouzlu zimních pohádek (V. Mrš.); — kolébati se, ob. kolíbat se ned. 1. pohybovat se volně s nakláněním ze strany na stranu; houpat se: kolébám se z nohy na nohu; kachny se kolébají; naložené vozy se kolébají po silnici; loďka se kolébá na vodě 2. jen kolébati se kniž. (čím) hovět si, uklidňovat se: dát se k. hudbou †3. jen kolébati se být na vahách, kolísat: k. se mezi životem a smrtí (Sab.) potácet se; vítězství se kolébalo ○ předp. od-, od- se, po-, po- se, pře- se, při-, při- se, roz-, roz- se, u-, v-, v- se, z-, za-, za- se; → nás. kolébávati, kolébávati se, ob. kolíbávat, kolíbávat se ○ předp. v. kolébati, kolíbat kromě z-, za-