kolébka, kolíbka, -y ž. (2. mn. -bek) 1. lůžko pro nemluvně s kolébadly, řidč. visuté: starodávná vyřezávaná k.; rozhoupat k-u; jeho kolébka stála v prosté chaloupce narodil se; od kolébky do hrobu od narození do smrti; přen. (jen kolébka) stál u kolébky našeho dělnického hnutí zasloužil se o jeho vznik, byl účasten jeho vzniku 2. kniž. (jen kolébka) místo narození; místo vzniku: rodiště, vlast; původ, počátek: tato vesnička je k-ou velkého básníka; Asie, k. lidstva; Středomoří, k. starověké kultury; jižní Čechy, k. husitství 3. pojmenování růz. předmětů n. součástí něčím kolíbku připomínajících: pijáková k. kancelářské náčiní na vysušování písma psaného inkoustem; kuch. k. na sekání potravin, zeleniny sekáček; voj. otočná horní část lafety; tech. součást podvozku např. někt. typů lokomotiv 4. nář. hrst posečeného obilí: "kolíbky" posečeného obilí (Jir.) *5. stružka: mělká k.; krev poteče "k-mi" (Jir.); → expr. zdrob. kolébčička, kolíbčička, kolébečka, kolíbečka (*kolébička, Svět.), kolíbička, -y ž.