kolaborant, -a m. (1. mn. -i) (kolaborantka, -y ž.) (z lat.) kdo kolaboruje n. kolaboroval; přisluhovač: zrádci a k-i; zabavení majetku k-ů; → expr. zdrob. kolaborantík, -a (6. mn. -cích), kolaborantíček, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) m.; kolaborantský příd.: k-é kruhy; k. časopis, k-é služby; → podst. kolaborantství, -í s. činnost kolaboranta; kolaborace: podezřem z k.; soudit pro k.