kolikrát (*kolikráte, Něm. aj.) čísl. nás. příslovečná neurč. 1. s význ. tázacím: k. jsi tu byl?; vypravoval, k. se octl v nebezpečí 2. ob. několikrát, častokrát, mnohokrát, někdy: k. se na vás ptal; vím, že jste si už asi k. zaklel 3. souvztažně kolikrát-tolikrát uvádí větu vztažnou vyjadřující počet, kt. je ve vztahu k obsahu věty řídící: k. se o to pokoušel, tolikrát ztroskotal