komín, -a m. (6. j. -ě) 1. zařízení na odvádění kouře při topení: tovární k.; k. lokomotivy, parníku; vymetat k-y; noc tmavá jako k.; tma jako v k-ě; dýmat jako k. n. jako z k-a silně; ♦ peníze vylítaly k-em byly utraceny; ulítlo to k-em je to pryč; zapíšeme to černou křídou do k-a nestojí to za zapamatování; na chalupě je dluhů až po k. (Rais) je zcela prodlužena; zast. přen. žert. fotografie starých pánů v k-ech na hlavách ve vysokých, rovných cylindrech; slang. vypustit k-em spálit v krematoriu (ve fašistických koncentračních táborech) 2. horn. svisle hnané důlní dílo menšího rozsahu, sloužící pro dopravu, větrání ap.; geol. sopečný k. hlubinný kanál vycházející z magmatického zdroje a vyúsťující v kráteru na povrchu země, sopouch: horol. úzký svislý prostor ve skalách: šplhat k-em 3. nář. cylindr lampy: petrolejová lampička bez k-u (V. Mrš.); → zdrob. komínek, -nku m. (6. mn. -ncích); příd. komínkový: k-á dvířka