kombinace, -e ž. (z lat.) 1. spojování, spojení prvků v celky: k. čísel; k. barevných odstínů seskupení; k. různých cviků sdružování, sestava; k. útoku vázla souhra; mat. skupina určitého počtu prvků z daného většího počtu, v níž nezáleží na pořadí; sport. severská k. sdružený (lyžařský) závod; alpská k. lyžařský závod v sjezdových disciplínách 2. usuzování, úsudek: síla rozumových k-í 3. dohadování, dohad, domněnka: není to fakt, je to jen moje k. 4. součást spodního ženského prádla; kombiné; — kombinační příd.: k. talent, obrazivost; k. hra (v kopané); → přísl. kombinačně: k. zlepšený výkon hokejových útočníků; → podst. *kombinačnost, -i ž. (Kar.)