koncovka, -y ž. (2. mn. -vek) 1. jaz. zakončení ohebných slov, které se v různých tvarech slova mění a je u všech slov téhož ohýbacího typu: osobní, pádová k.; k. 2. pádu jednotného čísla vzoru "žena"; k. 2. osoby rozkazovacího způsobu sloves IV. třídy 2. šach. závěrečná část hry; koncová hra: vyhrát v k-ce; nevyjasněná k. 3. tech. koncová část něčeho: kabelová k.