konduktér (†konduktor, Olb.), -a m. (konduktérka v. t.) (z něm. driv. fr.) poněk. zast. průvodčí na dopravních prostředcích: stát se k-em; konduktérský (*konduktorský, Hál., Her.) příd.: k-á služba; → přísl. konduktérsky; → podst. konduktérství (*konduktorství, Her.), -í s. povolání konduktéra