konečný příd. 1. jsoucí na konci; poslední (op. počáteční): k-á stanice; zrušení tříd, k. cíl socialismu; to je moje k-é slovo 2. mající konec, hranici; omezený, ohraničený (op. nekonečný): nepokládat poznání za k-é 3. mající konečnou platnost; definitivní, úplný: tento rozsudek je k.; k-á forma; k. účinek; k-á příčina; boj do k-ého vítězství; k-é rozhodnutí; — zpodst. konečná, -é ž. konečná stanice; konečno, -a s. to, co má meze (op. nekonečno); → přísl. konečně v. t.: → podst. konečnost v. t.