konec, -nce m. 1. místo, kde něco končí poslední část něčeho (op. začátek); místo, kde něco končí i začíná, kraj vůbec: k. provazu; k. ulice; dolní k. vsi; Z Čech až na k. světa povídka Aloise Jiráska; k. románu; na obou koncích vesnice; dva konce tyče; pás s dlouhými po boku konci (Havl.) cípy; údolíčko, jež zavíraly při dolním i horním konci vršky (Něm.) kraji, okraji; nos koncem svým dolů sehnntý (Pal.) špičkou; ♦ držet za jeden k. být zajedno; vzít, chytit, uchopit věc za pravý, správný k. volit vhodný postup, vhodné prostředky; vzít něco z druhého, jiného konce jinak to začít; dělat něco od konce obráceně; každá hůl má dva konce může jí dostat i ten, kdo jí bil; všechno lze brát ze dvou stran; kde je mu k.? kam se poděl, kde ho hledat; neví tomu konce ani kraje není informován; neumí něco vypravovat 2. kraj, končina, místo: lidé se sjeli ze všech konců; tisíc radovánek chystalo (se) na všech koncích (Něm.); tři výpravy na tři světa konce (Havl.) strany 3. doba, kdy něco končí, poslední fáze; zakončení, ukončení, skončení (op. začátek): bylo to koncem prázdnin; k. života; od začátku do konce; k. práce; k. známosti; stavba z konce minulého století; být s vypravováním u konce; zimě nebylo toho roku konce; mateřská láska je bez konce; vydržet až do konce; přivést něco ke zdárnému konci; byl u konce svých sil, jeho síly byly u konce; je s rozumem v koncích; soud by nepřišel k žádnému konci (Ner.) závěru; ♦ byl s trpělivostí u konce došla mu trpělivost; nemá to konce trvá to příliš dlouho; chtít vidět všemu k. i začátek; udělat něčemu, s něčím krátký k. rázně, rychle to skončit; všechno má svůj k. všechno jednou skončí; to je k. nelze už nic dělat; mezi námi je k. skončilo naše přátelství, naše známost ap.; už jsem to řekl a k.! dost; je v koncích nemůže dál, neví si rady; došlo to s ním do špatných, smutných konců špatné, smutné životní situace; přísl. výraz k. konců (nyní ps. koneckonců) konečně, ostatně; zast. v konci konců (Hol.); k. koncem (Něm.); ob. vzít špatný (dobrý, šťastný) k. špatně (dobře) skončit, dopadnout 4. smrt: jde to s ním ke konci; matčina smrt uspíšila otcův k.; jaký život, taký k. (Ner.); ♦ už je s ním k. už brzy zemře; není mu pomoci †5. účel, cíl: pokus minul se s koncem žádaným (Pal.); k tomu konci k tomu účelu, proto; → zdrob. koneček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) (*končík, -u, Něm.) m.: k. prstu; k. jazyka špička