konev, -nve ž. vyšší okrouhlá nádoba (často s uchem), užívaná zprav. na nošení vody: kropicí k.; k. na vodu, na mléko, na petrolej; nohy tlusté, oteklé jako konve; leje (se) jako z konve; (spustil se liják) jako když k. obrátí (Rais), jako by z konve cedil (Šmil.); → zdrob. konévka, konývka, -y ž.