konfrontace, -e ž. (z lat.) 1. postavení dvou osob tváří v tvář, zprav. k srovnání jejich výpovědí: k. dvou svědků; k. obžalovaného se svědkem 2. postavení vedle sebe, srovnání vůbec: k. citátů; k. myšlenek se skutečností; k. slov v rýmových dvojicích; k. jazyka českého a ruského; — konfrontační příd.: k. schůzky; k. metoda (jazykovědná ap.)