kongruence, -e ž. (z lat.) kniž. shoda, shodnost: úplná k.; mat. vztah mezi celými čísly, která dělena třetím číslem dávají týž zbytek; geom. shodnost geometrických útvarů; jaz. mluvnická shoda: k. podmětu a přísudku; záporová, negační k. (V. Math.); kongruenční, kongruentní příd.: mat. k-ční důkaz; k-tní čísla, útvary shodné; → přísl. kongruentně; → podst. kongruentnost, -i ž.