konjugace, -e ž. (z lat.) 1. jaz. časování 2. bot. splývání obsahu dvou buněk při pohlavním rozmnožování rostlin; spájení 3. chem. stav nastávající mezi sousedícími dvojmocnými vazbami, kt. ztrácejí svůj původní charakter; — konjugační příd.: jaz. k. soustava; k. vzory