konstruktivní [-ty- i -tý-] (†konstruktivný) příd. (z lat.) 1. takový, kt. má vztah ke konstrukci: k. směr stavebního inženýrství; geom. k. úlohy 2. tvořivý, činorodý, budovatelský, tvůrčí (op. destruktivní): k. duch, práce, program, politika, kritika; k-á myšlenka (Šal.); → přísl. konstruktivně: k. významný projekt; – k. pracovat; → podst. konstruktivnost, -i ž.: politická k.