konto, -a s. (6. j. -ě, -u) (z it.) 1. otevřený účet, zvl. v peněžním ústavě: účet: bankovní, šekové, tajné k.; otevřít k.; mít ve spořitelně k.; převod z konta na k.; připsat na k.; výpis z konta; přen. brankové k. 2. úč. obchodní a pod. spojení, vyznačené zvlášť v příslušném účetnictví; účet jako část účetnictví, sloužící k úč. evidenci v jistém směru †3. účet vůbec: nezaplacená konta (Ner.) 4. ob. ust. spoj. na konto (čí, čeho) na účet, na vrub: pil na jeho k.; na k. dědictví; ♦ šel na hostinu a na to k. dva dni nejedl počítaje s tím, proto; → expr. zdrob. kontíčko, -a s. (6. mn. -ách); — kontovní příd.: zast. úč. slang. k. kniha hlavní a úvěrní; kontový příd. zast. úč. slang. účtový: k. list; — v. též a conto