kontradikce [-dy-], -e ž. kniž. protiklad; rozpor: násilná k.; k. mezi teorií a praxí; log. poměr pojmů n. soudů vzájemně si odporujících; kontradikční, kontradiktorický, kontradiktorní příd.: k-ční snaha; k-cké rozdělení; k-rní znění; log. k-cké soudy; práv. k-rní řízení sporné; → přísl. kontradikčně, kontradiktoricky, kontradiktorně, → podst. kontradikčnost, kontradiktornost, -i ž.