kontrast, -u m. (6. j. -u) (z it.) naprostá nepodobnost, naprostá odlišnost vlastností; opak, protiva: ostrý, příkrý k.; světelný, barevný, významový k.; k. mezi boháči a chudinou ostrý protiklad; kontrastní (*kontrastný, *kontrastový) příd.: k. osvětlení, pozadí, účin; k. střídání nálad; k. snímek se silně odlišenými světly a stíny; k-ový zákon (Šal.); k. vidění Boženy Němcové (Fuč.) vidění (společenských) kontrastů; fyz. k. barvy jejichž vzájemný vztah dává barevnou harmonii, protikladné; biol. k. barvení preparátů (k mikroskopickému zkoumání); med. k. látka vpravovaná do urč. dutého ústrojí, aby zřetelným stínem na rentgenovém obraze umožnila vyšetření; → přísl. kontrastně: k. odlišit; → podst. kontrastnost (*kontrastovost, Pražák), -i ž.: k. barev; tvarová k.