kontrola, -y ž. (z fr.) 1. dozor, dohled, přezkoumávání: k. práce, jakosti, plánu, nákladů; k. žáků, závodů; k. teploty; k. usnesení, závazků; k. průkazů; policejní, zdravotní k.; občanská k. prodejen a práce prodavačů; hospodářská k.; účetní k.; soustavná, důsledná, namátková, občasná k.; přišla k. (ob.) osoba (osoby) kontrolou pověřená (pověřené); provádět k-u; podléhat něčí k-e; být pod k-ou; mít něco pod k-ou, k-u nad něčím; podn. hosp. vstupní, výstupní k.; ekon. k. korunou metoda, kterou se na základě úvěru poskytovaného státním podnikům lidového vlastnictví zjišťuje, zda hospodářská činnost podniků a hospodářských organizací odpovídá požadavkům státního plánu 2. řízení, vliv: získat k-u nad něčím; k. nad výrobou, k. Suezského průplavu; — kontrolní příd. sloužící kontrole, provádějící kontrolu: k. značka, snímek, ústřižek, váhy, číslo; k. otázka, test; k. lékařská prohlídka; k. hodiny; k. oddělení, komise, úřad, lékař, orgán; → přísl. kontrolně: dát se k. prohlédnout