konversace [-za-], konverzace, -e ž. (z lat.) rozhovor, rozmluva společenského rázu; rozhovor vůbec: umění k.; duchaplná, živá, lehká, vtipná k.; začít, zapříst, vést k-i; cvičit se v německé k-i; chodit na (německou, francouzskou) k-i vyučovací hodiny, v nichž se cvičí hovor cizím jazykem; konversační, konverzační příd.: k. námět; k. tón, dovednost, obrat; k. mluva; k. (divadelní) hra založená na vtipném dialogu bez hlubších ideových a uměleckých záměrů: k. metoda při vyučování cizím jazykům; k. kroužky, cvičení pro cvik v hovoru cizím jazykem; → přísl. konversačně, konverzačně; → podst. konversačnost, konverzačnost, -i ž.