koordinace [-dy-], -e ž. (z lat.) 1. uvádění n. uvedení (něj. složek) v soulad; koordinování; harmonická spolupráce složek něčeho; souhra: k. úkolů, plánování, akcí, zájmů, obrany; k. pohybů; svalová, nervová k. 2. jaz. větný vztah mezi větnými členy n. větami mluvnicky rovnocennými v téže syntaktické platnosti; přiřaďování; — koordinační příd.: k. meziministerské porady; k. spojení; chem. k. vazba při které jsou dva atomy navzájem vázány jedním párem elektronů, které původně náležely jednomu z nich; jaz. k. vztah; k. spojení