koordinovaný [-dy-] příd. 1. takový, kt. je koordinován: k. pohyb; k-á činnost 2. přiřazený (v stejné platnosti); souřadný: jaz. řidč. k. přívlastek mezi jehož členy je vztah koordinace, několikanásobný; → přísl. koordinovaně: k. postupovat; → podst. koordinovanost, -i ž.; — v. též koordinovati