korba, -y ž. (2. mn. -rb, -reb) (z něm.) 1. ohrazený svršek povozu: prkenná, proutěná k.; k. vozu, saní, nákladního auta; překlopné vozíky s železnou korbou 2. (dř.) lehčí povoz s ohrazeným svrškem: měli korbu a komka; panská k.; → expr. zdrob. korbička, -y ž.; — korbový příd.: k. vůz; tech. k. škrabač skrejpr