korec, -rce m. 1. stará dutá míra (0, 936 hl): k. žita, brambor 2. stará plošná míra (2877 m2); strych: několik korců polí 3. ryb. vyhloubená dřevěná rybářská lopatka na vodu, užívaná k postřikování ryb v síti n. k oplachování jich od bahna; → expr. zdrob. koreček v. t., korčík, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích)