korek, -rku m. (6. mn. -rcích) (z něm. driv. špan.) 1. kůra (borka) dubu korkového, užívaná pro svou pružnost, izolační schopnost a nepropustnost jako surovina k výrobě růz. předmětů a izolací: zátka, rybářský splávek z korku; pomn. korky pás k plavání sestavený z kusů korku 2. bot. vnější vrstva kůry (peridermu) rostlinných stonků tvořená odumřelými buňkami; — korkový příd.: k-á zátka; k-é podrážky; k-é hračky; k-é linoleum; bot. k-é pletivo; dub k. poskytující korek; tech. k-é dřevo velmi lehké dřevo z někt. tropických stromů (např. balsa)