korektor, -a m. (korektorka, -y ž.) (z lat.) 1. oprávce, zprav. chyb sazečských: tiskárenský k. 2. (dř.) mravní oprávce (duchovní): k. žákovstva pražského; — korektorský příd. k 1: k-é značky; → podst. korektorství, -í s. činnost, zaměstnání korektora; — korektor, -u m. tech. zařízení upravující funkci přístroje n. stroje